Nejsi dobrý člověk 

"Co strach nedovolí, dovolíme si sami." (SR S, PIŽMO 13/2013)

Teze z PIŽMA (Babrdón, 14/2013), která má účinek napadení, je víc otázkou ke komu a k čemu se vztahuje naše morální uvažování. Téma výstavy se dotýká jemných hranic, které díky své nezřetelnosti mohou být přehlíženy a stát se zhoubnými. Souběžným motivem je i dichotomie dobra a zla předurčená křesťanskou kulturou s jednoznačnými pravidly desatera.

Scéna je postavena na polaritě prvků. Vnější studené světlo zářivky a vnitřní teplé světlo žárovky. Dělnická plechová skříňka a červený koberec z Karlových Varů, českého Cannes (Barrandov, Hollywood Prahy, SR S, Strach mého muže, 2011). Skříňka jako schránka osobních věcí. Koberec na jedno použití, aby se hvězda mohla projít. Krvavě barevná paralela světských a církevních vrchností. Opisy slepého vzhlížení k západnímu světu. Z pětihlasé mantry z kazeťáku se prostorem šíří kontaminace historií, díky níž se z podstaty jako dobrý člověk nemůžeme narodit.

S kriticky provokativním tónem NAPADENÍ svolává Sráč Sam do šiku BRÁNIT spolu s PIŽMEM SKUTEČNÉ SVOBODY.

Součástí výstavy je videoperformace, při které Sráč Sam dopisuje úvod a závěr k Bibli (Levné knihy, 2014). Nejsem dobrý člověk - bez interpunkce. Strach jako nástroj moci přestává fungovat, když je odhalen.

db, 2015 

Notes on Ethnography

In the exhibition, the figure of Marie Idlbeková stood in for the fate of women who disappear into history without ever being noticed. She was made present through items found in her home. The exhibition consisted of three chapters. The first contained some adobe bricks, a painting template, and a cake mold, which were placed, along with Christmas decorations and a prayer card, on an original plank from a barn. The plank's placement in the middle of the room copied its original location in the barn. A possible object of observation is the relationship between the functional and aesthetic building elements and the extent to which they are acceptable as artifacts. The opposite wall was covered with digital prints of back covers of Květy magazine from the 1970s, which built a particular era in the exhibition, defining its atmosphere and adding the color of modern printing to the rustic material of the plank and adobe bricks. The final part of the exhibition consisted of school drawings made by Marie Idlbeková in 1926 and a series of drawings by Sráč Sam that she produced in response to Idlbeková's work while respecting her artistic vision.

Marie Idlbeková, Maple, a Name and Place that stand outside all interest. Just like everything that doesn't make a profit. A sense of vanity that emerges from the tension between existence and demise. Marie Idlbeková and her daughter left behind a decaying building in the small town below Klenová Castle. The ruins yielded the remnants of personal belongings, and these can be used to put together a fragmentary picture of their lives. Templates for painting walls, jars of syrup or fish, pieces of shirts that she probably supplied to the Šumavan factory in nearby Klatovy. The old and new drawings reveal interconnected loops that repetitively reflect connections. Connections between the past and the here and now, without regard to progress in the printing industry. 

...








































































































































































































































































































































































































...