Poznámky k národopisu

Postava Marie Idlbekové ve výstavě vytvářela zástupný model pro osudy žen, které mizí v dějinách bez povšimnutí. Byla zpřítomněna reáliemi nalezenými v jejím domě. Expozice byla složena ze tří kapitol. První obsahovala části nepálených cihel, šablonu na výmalbu a formu na bábovku, které byly společně s vánočními ozdobami a svatým obrázkem položeny na původní fošně ze stodoly. Umístění na středu místnosti kopírovalo skutečnou polohu fošny ve stodole. K pozorování se nabízí poměr funkční a estetické hodnoty stavebních prvků a to do jaké míry jsou přijatelné jako artefakt. Protilehlá zeď byla vylepena digitálními přetisky zadních stran časopisu Květy ze 70. let a budovala ve výstavě dobu určující atmosféru. Přinášela polygrafickou barvu k rustikální materii fošny a cihlám z nepálené hlíny. Poslední část představovala školní výkresy Marie Idlbekové z roku 1926 a sérii kreseb Sráče Sama, které vytvořila v reakci na dílo Idlbekové s respektem k jejímu výtvarnému vidění.

Marie Idlbeková, Javor, Jméno a místo, které stojí mimo jakýkoli zájem. Stejně jako vše, z čeho není možné profitovat. Pocit marnosti, který vzniká z napětí mezi existencí a zánikem. Po Marii Idlbekové a její dceři zbyl rozpadající se dům v malé obci pod hradem Klenová. Na zbořeništi byly nalezeny zbytky osobních věcí, ze kterých lze skládat útržkovitou představu o jejím životě. Šablony na výmalbu zdí, lahve od sirupů a ryb, části košil, které pravděpodobně dodávala do nedaleké továrny Šumavan v Klatovech. Ve starých i nových kresbách se objevují proplétané smyčky, které repetitivně opisují spojitost. Návaznost minulého a tady a teď bez ohledu na pokrok v polygrafickém průmyslu.  

Notes on Ethnography

In the exhibition, the figure of Marie Idlbeková stood in for the fate of women who disappear into history without ever being noticed. She was made present through items found in her home. The exhibition consisted of three chapters. The first contained some adobe bricks, a painting template, and a cake mold, which were placed, along with Christmas decorations and a prayer card, on an original plank from a barn. The plank's placement in the middle of the room copied its original location in the barn. A possible object of observation is the relationship between the functional and aesthetic building elements and the extent to which they are acceptable as artifacts. The opposite wall was covered with digital prints of back covers of Květy magazine from the 1970s, which built a particular era in the exhibition, defining its atmosphere and adding the color of modern printing to the rustic material of the plank and adobe bricks. The final part of the exhibition consisted of school drawings made by Marie Idlbeková in 1926 and a series of drawings by Sráč Sam that she produced in response to Idlbeková's work while respecting her artistic vision.

Marie Idlbeková, Maple, a Name and Place that stand outside all interest. Just like everything that doesn't make a profit. A sense of vanity that emerges from the tension between existence and demise. Marie Idlbeková and her daughter left behind a decaying building in the small town below Klenová Castle. The ruins yielded the remnants of personal belongings, and these can be used to put together a fragmentary picture of their lives. Templates for painting walls, jars of syrup or fish, pieces of shirts that she probably supplied to the Šumavan factory in nearby Klatovy. The old and new drawings reveal interconnected loops that repetitively reflect connections. Connections between the past and the here and now, without regard to progress in the printing industry.