Chápat polaritu v jiných dimenzích, než je běžné

Snaha vyrovnat vnitřní a vnější pocit nutnosti. Zjištění, jaké jsou formy našeho snažení a jakým způsobem a od čeho odečítáme snahu, nás přivádí do míst rozporů. Přeměna a pootočení dosavadních zkušeností nás
vede k pozornějšímu vnímání univerzálních hodnot, zveličování nezbytnosti a uspokojování odezíraného štěstí. To vše se v nedávné minulosti ukázalo jako více lidské vazby deformující a vedoucí spíše ke společenské destrukci než k její kultivaci. Nabízené spásy
už nepůsobí tak důvěryhodně, a tak cítíme mnohem větší uspokojení z běžné služby vykonané vzájemností.

Paměť není vrozená, utváří se a mění 

Tématizovat lze cokoli

V roce 1989 jsem formulovala Vizi pro novou kulturu a její místo jako představu o vytvoření svobodného pole pro umění, které bude co nejméně limitováno mocenskými strukturami. Umění jsem chápala jako transformační nástroj bez ohledu na jeho formu. Jedním z důvodů komplexní úvahy nad vytvořením "místa pro rozvoj umění" byla předchozí zkušenost s totalitou a současně nedůvěra v nastupující kapitalismus. 

Začaly první pokusy o vytvoření stabilního prostředí pro vznik kultury, jehož existence nebude ekonomicky závislá na vnějších zdrojích, které jsou obvykle vázané na politickou reprezentaci. Od počátku devadesátých let jsme společně usilovali o vytvoření těchto podmínek a Vize pro novou kulturu a její místo se stala systémem přístupů, jak toho dosáhnout. Z odstupu třiceti let je možné tuto koncepci nahlížet jako "dočasnou" autonomní zónu...

Autonomní zóny jsou vnímány jako: "různé pokusy vymanit se z područí autorit a vystoupit ze stereotypů, které nám vnucuje oficiální kultura." Název Vize odpovídá době devadesátých let spojované s pocitem opuštění temnoty a nadějí v lepší budoucnost. Zároveň jsme se ale prostřednictvím jasné formulace a intenzivní práce v podobě konkrétních výsledků odchýlili od poetických a utopických přístupů.

Důvod, proč myslet na to, jaké je setkání s námi

Hledala jsem kapitolu dějin umění, ve které se pohybuji, a moje snaha o pochopení situace mne přivedla k myšlení o procesech uspořádání vztahů. Dotazováním, co je obsahem institucionálních procesů a jaké instituce nás utvářeli a zda je následovat, jsem se přiblížila více k tématům řešeným v sociologii. Bez ohledu k nároku na odpověď, zda je tento pohyb  pro umění přijatelný, jsem se snažila nastavit limity, u kterých jsem předpokládala, že budou pro pomalý pohyb určitým způsobem funkční. Funkční omezení se stalo východiskem pro moji další uměleckou praxi.

Regresní analýza může být utvářena přesným výpočtem, stejně jako odhadovaním ze zkušenosti. Zkušenost utváří paměť - paměť udržuje zkušenost. Zapomínání je nedílnou součástí tohoto postupu a vykonává velkou "službu" při řízené manipulaci. Co vykonáváme připomínáním a hledáním pravd? Jaké volíme prostředky? (tělo a jeho vlastní paměť a chování)

Umění v paměti a představě 

zachycení situací a vztahů a využití uměleckých forem k přenosu sdělení

Příběh a jeho přenesení do veřejného prostoru utváří pole budoucího výkladového rámce pro analýzu. Kontinuita a pokračování jako vnímání dalšího. 

Další můžeme vnímat jako druhé. Změnou zobrazení ustáleného číselného znaku nebo jeho výměnou za jiný ustálený číselný znak vytvoříme novou situaci. Je pohyb bez kontextu komunikovatelný a do jaké míry?

• Tomáš Vaněk, particip č. 22, 2001, parafráze na Ladovy kresby nasprejované přes šablony, amplifikace lidovosti skrze sexuální motivy

Lidová trachtace / nárok na pravdivost tvrzení tradic / pohled na situace

• Kateř Tureček  (* 1993 Kyjov) je nebinární osoba působící na poli filmové režie, taktéž se věnuje pedagogice a angažuje se v queer aktivismu. Autor*ka filmu Tradice (2017)

Narušení představ o průběhu života má řešení v překročení sociálních vzorců stejně jako v jejich následování 

• Robert Venturi / Poučení z Las Vegas (Learning from Las Vegas), 1972
• House in New Castle County
  

Lidské vazby a vztahy vykonávají účinnou službu, ale také vyvolávají nepohodlí a zmatení

Nezbytně nutná kapitulace v chaosu nám umožní nejen se zorientovat, ale také si uvědomit, že každý den nevyhnutelně musíme položit hlavu na polštář.

Práce žen není ženskou prací

Citlivost v jednání? Milosrdenství v praxi?

Kdy chceme být vděčni za připuštění do prostoru, který je společný? 

Přisvojujeme si pokrok a nárokujeme zbytné z vnějšího světa?

Kritické vnímání mediálních obrazů, které představují role, jež generují účelnost potvrzování zažitého vedla k myšlení a komentování banalit a zanedbatelných stereotypů. (PIŽMO)

Nahlížení situace způsobem, kdy to, co je na jedné straně přijato, je na straně druhé vnímáno jako něco co jí může být odebráno. Socialistické pojetí rovnosti

Rozdíl v pohledu

Rozdíl v otázce

• Eva Šlesingerová / Žádoucí těla, paměť a vymístění / 2004

• Gerlinda Šmausová / Emancipace, socialismus a feminismus / 2006
• Krkavčí matka

Raději se vyhni setkání se mnou