Nejen ženské spolky
- nepředpokládaná realita -
Ženy se přibližují do okupovaných míst. Nepřibližují mužům, aby se staly lepšími.
Poučení z historie vedlo k podobám společensví. Účel péče a práce pro vytvoření podmínek. Rozdíl v utrpení. Rozdíl mezi bojem a násilím. Hrdinové za všech okolností dodržují mýty. Kolektivní zkušenost žen. Přijetí skutečnosti neznaméná bezbrannost.
Veřejné experimenty
Faktická nerovnost jako výsledek Spojenectví mužů a žen, paradoxně vyvolané vzájemným působením jak oficiální, emancipační socialistickou politikou, tak jejími hospodářskými nedostatky a později i politickým útlakem v době normalizace, je jedním z důvodů pro odmítání feminismu jako ideologie genderového konfliktu.
Vývoj socialistického přístupu k osvobození žen se dotkl i mužů. Změna se týkala hierarchické struktury mezi muži, která je podle teorií mužství důležitější než jim společná nadřazenost nad ženami. Vedoucí pozice mužů v privátní sféře byly značně oslabeny. Další změna se týká funkce živitele domácnosti. Často zdůrazňujeme, že emancipace žen zpravidla znamenala znormalizování jejich dvojí zátěže. Pro nízké mzdy a nedostatek "konzumního zboží dlouhodobé spotřeby", ale byli mimopracovní zátěži vystavováni i muži. Význam "přidružené" domácí výroby, příslovečné kutilství českých mužů, včetně těch akademicky vzdělaných, kteří např. svépomocně stavěli obydlí a rekreační objekty, opravovali auta, nakupovali, vodili děti do školek atd.
Nutnost dvojí zátěže patří ke kritice socialistického pojetí rovnosti a egalizace mezd.
Po roce 1989 se objevují pokusy o po-sametově-revoluční znovuuplatnění nostalgického modelu muže živitele a ženy v domácnosti. Vývoj
v západních zemích mezitím totiž vyloučil možnost, že by se rovnost mohla
uskutečnit mezi fakticky nerovnými.
Emancipace, socialismus a feminismus
prof. Dr. phil. Gerlinda Šmausová,
Společenský experiment týdenních jeslí v Československu Děti bez lásky Kurt Goldberger 1963
Osvobozená domácnost
Ženské Národní výbory
Navazování na svobodná aktivní ženská hnutí a spolky nebylo v souladu s ideou narovnání společenského a sociálního postavení žen. Šlo o nevyhnutelné připuštění. Prorežimní vývoj...
K orientaci Tereza Stejskalová / Xenofeminismus podle Šmahelové
Ženy národní
Reforma urychlená porážkou s Pruskem 1862. Vznik 1867 tzv. prosincové ústavy garantující občanské svobody a nový spolčovací zákon. Zakladatelka německorakouského ženského hnutí Marianne Hainisch v roce 1901 psala: "Je tomu něco více než třicet let, co máme ve Vídni pozoruhodný spolkový život, a přesně tolik let je našemu ženskému hnutí. Hainisch odkazovala k založení:
Vídeňského spolku pro výdělečnou činnost žen 1866 - první ženský spolek, který neusiloval pouze o charitu, ale o změnu v postavení chudých měšťanských žen tím, že jim zajistí práci. Spolek zřídil šicí dílnu, kurzy kreslení, pokračovací školu a obchodní školu pro dívky. Již v roce 1870 spolek usiloval rovněž o zpřístupnění reálného gymnázia pro studentky. Hainisch připomíná, že první dívčí školy a učiliště zakládali muži. Ženská spolková činnost se rychle rozvíjela. Píše "Vznikal spolek za spolkem, ženy se sdružovaly a hledaly s pomocí mužů možnosti, jak čelit hospodářským a sociálním obtížím"
Podle vídeňského vzoru se zakládají výrobní spolky německy mluvících žen v Praze a v Brně. V roce 1871 ustavuje v Praze Ženský výrobní spolek český Karolína Světlá. V místnosti propůjčené pražskou obcí spolek v roce 1871 otevřel dívčí školu se dvěma odděleními: obchodním a průmyslovým. Významným úspěchem rakouských i českých aktivistek za práva žen bylo zpřístupnění gymnaziálního studia dívkám. Jako první bylo v Předlitavsku otevřeno v roce 1890 dívčí gymnázium Minerva. V Praze zřízené zásluhou Elišky Krásnohorské. Práce pro chudé a nezaopatřené měšťanské ženy, a jako její předpoklad ženské vzdělání, to je úkol, který řeší jak německorakouské, tak české měšťanské ženské hnutí po převážnou část druhé poloviny 19. století. Protagonistky nového emancipačního hnutí žen v Předlitavsku, Marianne Hainisch ve Vídni a Karolína Světlá a Eliška Krásnohorská v Praze, viděly situaci žen shodně. Podnětem ženského emancipačního hnutí byla bezprecedentní nouze, v níž se v polovině 19. století nacházely měšťanské ženy, které nebyly zaopatřeny sňatkem a musely se uživit vlastní prací.
Členka a kronikářka Gisela Urban toto pojmenovává "Éra organizované ženy", doba rozmachu ženského hnutí v Rakousku
Nejstarší spolky byly profesní a tudíž výhradně mužské
Ženským nejstarším spolkem na našem území byla Jednota paní a dívek ku podporování ženské umělosti, založená v Praze 1813
V roce 1848 byl založen první historicky doložený spolek Sestry Slovanské čili Spolek Slovanek
Americký klub dam (1865)
Ženský výrobní spolek český (1871-1972)
Spolek pro ženské studium Minerva (1890) Eliška Krásnohorská
Ústřední spolek českých žen (1897)
Ženský klub český (1904)
Výbor pro volební právo žen (1906)
Podrobný přehled o historii spolků zpracovala PhDr. Jana Malínská v práci:ČESKÉ ŽENSKÉ HNUTÍ V ZÁPASE O POLITICKÉ ZROVNOPRÁVNĚNÍ ŽENRole spolků a politických stran v letech 1890-1914
Ženský výrobní spolek český (1871-1972) Založení ŽVSČ iniciovala Karolína Světlá
Práce žen není ženskou prací
Druhá polovina 19. století rozvoj ženského hnutí či hnutí za emancipaci. Počátky působení žen mimo prostor rodiny můžeme dávat do souvislosti s národním obrozením.
Jako průkopnice můžeme označit české spisovatelky Karolínu Světlou, její sestru Sofii Podlipskou a také Boženu Němcovou.
Ženy se aktivně zapojily do práce v různých spolcích s cílem zrovnoprávnění žen s muži a prosazení ženského vzdělávání.
Ženská národní rada
Zakladatelka Františka Plamínková
Obhájkyně ženských práv ŽNR Milada Horáková
(1923 - zákaz činnosti za protektorátu 1939, úředně rozpuštěna 1942)
ŽNR byla československou pobočkou Mezinárodní rady žen
V roce 1937 sdružovala 50 spolků a 27 tisíc aktivistek, v roce 1940 se uvádí již 40 tisíc aktivistek.
Ženská národní rada patřila mezi první organizace, které se ihned v roce 1938 přihlásily k manifestu Věrni zůstaneme a poté se staly základními kameny ilegální protinacistické odbojové organizace PVVZ Petiční výbor VZ.
Ženské organizace v českých zemích v druhé polovině 20. století / Květa Jechová / Emancipace shora
Agrese omlouvané tradicí a rituálem
Výhodné sňatky, úpravy ženského těla pro nabídku i ochranu. Chování církve posilovalo svou moc krutostí. Vyslýchání a mučení žen obviněných z čarodějnictví. Na druhé straně pohanské kupčení s nevěstou.
Míra a odůvodňování utrpení je pro jeho veřejné přijetí důležité s hlediska jeho udržitelnosti. Přijetí a přehlížení je v různých společnostech odlišné. Ve vyspělích zemích dochází k sofistikovaným formám
"k běžné ostrakizaci, symbolickému násilí." Násilí aplikované, které je konáno na určitých sociálních skupinách a to i za jejich přímé účasti. Nezjevné i zjevné každodenní chování bez uvědomovaného podílení se na tomto stereotypu agrese.
Rituál nuceného přejídání
Ženská obřízka
Lotosové nohy
Žehlení poprsí
Zašívání hráze
Estetická chirurgie
v Mauretánii, zemi, která je jedenapůlkrát větší než Texas, tradice tvrdí, že mezi ženami je obezita vrcholem sexuální přitažlivosti a vznikla mezi Maury, kočovnými muslimy arabského a berberského původu, kteří tvoří dvě třetiny z 3,1 milionu obyvatel Mauritánie.
Násilné krmení (leblouh) nikdy nebyl v této islámské republice postaven mimo zákon. Díky globálním vlivům 2003 vláda zahájila kampaň na boj proti zneužívání dětí a zvýšení povědomí o zdravotních rizicích obezity. 2007 ozbrojenci s vazbami na severoafrické křídlo al-Káidy zavraždili poblíž hlavního města čtyři francouzské rekreanty, což způsobilo propad turismu a zahraničních investic. V srpnu 2008 vojenský převrat odstranil demokratickou vládu a dosadil juntu, která upřednostňovala "návrat k tradici".
Leblouh opět nekontrolovaně vzkvétá. Odhad je, že v okolí Ataru se podíl dívek podstupujících násilné krmení vyšplhal na více než 80 procent. Vládní údaje z doby před převratem v roce 2008 uvádějí míru 50 až 60 procent ve venkovských oblastech a 20 až 30 procent ve městech. Tato praxe se znovu aplikuje, protože muži stále považují silnou ženskou obezitu za uklidňující a erotickou.
Mrzačení ženských pohlavních orgánů je běžné ve zhruba 30 zemích v Africe a na Blízkém východě, ale praktikuje se také v některých zemích Asie a Latinské Ameriky a mezi komunitami, které pocházejí z těchto regionů.
Ženská obřízka je v Evropské unii nelegální. V některých evropských zemích je dokonce trestná i v případě, že je provedena mimo území daného státu. Přesto se odhaduje, že v Evropě žije 600 000 žen a dívek, které byly obětí ženské obřízky.
V 19. století mělo lotosová chodila asi 50 procent všech žen v Číně. Zmrzačení nohou se považovalo za nejlepší investici do dcery. Žena s takto deformovanýma nohama se nemohla sama pohybovat. Musela chodit jen po špičkách. Mužům přišlo velmi erotické, když dívka musela dělat drobné a opatrné krůčky, aby vůbec udržela rovnováhu. Byl to také důkaz o bohatství rodiny. Lotosové nožky symbolizovaly, že je dívka tak moc bohatá, že se sama nemusí pohybovat a chodit do práce.
Žehlení prsou je tradice, která se provádí ve všech deseti regionech afrického Kamerunu, v menší míře i v Čadu, Togu či Rovníkové Guinei. Matky se snaží své dcery chránit žehlením prsou. Jedná se o proces, při kterém se snaží dívkám omezit růst jejich hrudníku pomocí žhavých kamenů, brousků a dalších nástrojů. Zákrok je bolestivý a také zdraví nebezpečný. Statistiky hovoří o tom, že si v posledních letech nechalo prsa žehlit až 50 % dívek ve věku do devíti let. Ty, které se začaly vyvíjet později, si prsa nechaly žehlit mezi devátým a jedenáctým rokem života.
Po vaginálním porodu porodníci indikují nutnost sešít potrhaná nebo nastřihnutá zevní rodidla. Takový zákrok není neobvyklý. Zejména proto, že podle veřejně dostupných statistik z roku 2015 je v Česku u více než padesáti procent všech vaginálních porodů rozhodnuto o nástřihu hráze. A to se statistika nezmiňuje o jejím natržení, které je třeba následně také řešit sešitím. Sešívání zevní části rodidel by mělo sloužit k lepšímu zhojení poporodních ran a co nejrychlejšímu a nejefektivnějšímu návratu ženy k plnohodnotnému životu. Kromě relativně běžného poporodního sešití, ženy nicméně postupně sbírají odvahu promluvit také o úkonu označovanému jako husband stitch. Steh pro manžela byl hojně praktikován i v bývalém Československu...
Další z oblastí, kde je radikálně reformulováno, co je normální a krásné ženské tělo, je estetická neboli kosmetická chirurgie, která se stala v USA v 80. letech nejrychleji rostoucí oblastí medicíny. Do konce 80. let se podrobilo estetické operaci přes 2 miliony Američanů (z toho 87 % žen), na začátku 21. století jejich počet čtyřnásobně vzrostl. Počet operací každým rokem stoupá také v České republice a na jedné z větší klinik, jakou je např. v Praze-Emauzy, je provedeno více než 1200 zákroků ročně. Žádné utrpení ani hrozba znetvoření nejsou dost odstrašující. Zamlčují se rizika a některé neviditelné společenské důsledky s estetickou chirurgií spojené. Drastické jsou obzvláště následky zdravotní, o kterých se reklamy vůbec nezmiňují.